Červenec 2012

Motorové univerzální vozíky MUV 74.1 pro SŽDC
V roce 2011 vypsala Správa železniční dopravní cesty výběrové řízení na odkup, modernizaci a zpětný finanční pronájem deseti speciálních vozidel typu MUV 69. Ve výběrovém a následném jednacím řízení se staly koncem roku 2011 vítězem společnosti ING Lease (odkup původních vozidel a zpětný finanční leasing) a CZ LOKO (zhotovitel modernizace). Modernizovaná vozidla vychází z vloni představeného prototypu vozidla MUV 74 (viz Prototyp MUV 74.001 CZ LOKO) „SUPERMUV“ a jsou nově označena jako MUV 74.1.001 - 010. Smlouva stanovuje dodání prvního vozidla do 6, posledního pak do 18 měsíců od podpisu smlouvy. Místem realizace zakázky se stala provozovna CZ LOKO v Jihlavě.
Rekonstrukce 10 speciálních vozidel MUV 69 v sobě zahrnuje dle zadávací dokumentace celkovou opravu vozidla včetně novostavby rámu a koncové kabiny, s nákladní plošinou a jeřábem v zadní části vozidla. Vozidlo je dvounápravové, s dvěma nově vyrobenými hnanými nápravami, poháněnými stejně jako MUV 74 přes nápravové převodovky samostatnými hydromotory. K pohonu vozidla slouží spalovací motor Caterpillar C 4.4 o jmenovitém výkonu 129,5 kW, který splňuje emisní předpisy Stage IIIB (MUV 74.001 byla opatřena stejným typem motoru, ale o nižším výkonu a s emisní normou Stage IIIA). Spalovací motor je z prostorových důvodu usazen v rámu za kabinou strojvedoucího. K motoru je připojeno hydraulické reverzačním čerpadlo, v jehož okruhu jsou zapojeny oba hydraulické motory. Hydrostatická trakční část byla sestavena z komponent firmy Bosch-Rexroth.
MUV 74.1 je možno provozovat ve dvou rychlostních režimech - plíživá pracovní rychlost regulovatelná v rozmezí 3 - 9 km/h a provozní rychlost s maximem 75 km/h. Hmotnost vozíku je 12 t, nosnost plošiny 5 t. Pneumatická brzdová výzbroj pochází od firmy Wabco, její součástí je elektricky ovládaná přímočinná a samočinná brzda. Kabina s rovnou podlahou je vybavena jedním otočným stanovištěm strojvedoucího. Je určena k přepravě až dalších šesti členů pracovní čety a klimatizována. Dalším vybavením se pak vozidlo neliší od prototypového MUV 74.
Vozík je opatřen žlutým nátěrem s modrým doplňkovým vodorovným pruhem a logy SŽDC na kabině, rám a pojezd je proveden černou barvou - podle nově uplatňovaného barevného schématu objednatele (touto barevnou kombinací už jsou opatřovány i montážní vozy trakčního vedení MVTV 2).
Na horní fotografii z 28. 6. 2012 projíždí MUV 74.1.001 (99 54 9628 781-5) jako Lv 76901 poblíž zastávky Mírovka při návratu ze zkušební jízdy ze Žďáru nad Sázavou zpět do Jihlavy. Tento vůz je od poloviny července 2012 nasazen ve zkušebním provozu ve Vranovicích. Dolní fotografie zobrazuje MUV 74.1.002 (99 54 9628 782-3) při posunu poblíž areálu jihlavské provozovny CZ LOKO dne 23. 7. 2012.
Text a foto Daniel Brabenec

Jednotky ABeh 160 „FINK“ pro Zentralbahn
Společnost Zentralbahn (ZB) vznikla spojením SBB Brünigbahn a Luzern-Stans-Engelberg-Bahn v roce 2005. Dvě třetiny vlastní také národní dopravce SBB-CFF-FFS. Zentralbahn provozuje dopravu na dvou úzkorozchodných tratích o rozchodu 1000 mm s napájecím systémem 15 kV, 16,7 Hz v centrálním Švýcarsku. Jsou to tratě Luzern – Stans – Engelberg a Luzern – Meiringen – Interlaken Ost s celkovou délkou 98,8 km, z toho 12,9 km je vybaveno ozubnicovým systémem typu Riggenbach.
V září 2009 objednala společnost Zentralbahn u firmy Stadler Rail čtyři sedmivozové jednotky typu ABeh 150 a šest třivozových souprav typu ABeh 160. V březnu 2012 dodal Stadler první třivozové soupravy „FINK“, což není jen název ptáka (v překladu pěnkava), ale i zkratka: Flinke, Innovative NiederflurKomposition (rychlá, inovativní, nízkopodlažní souprava).
Třídílné jednotky ABeh 160 mají uspořádání náprav B’0 1Az’ Az1’ B’0. Délka jednotky je 54 m, hmotnost 92 t. Maximální rychlost jednotky je 120 km/h. Maximální rychlost v ozubnicových úsecích činí 40 km/h směrem nahoru, dolů pak maximálně 29 km/h. Maximální výkon je 1400/1600 kW (adhezní/ozubnicový provoz), maximální tažná síla 120/220 kN. Jednotka je vybavena trakčními motory typu TMF42-38-4. Souprava má 121 pevných + 8 sklopných sedadel ve 2. třídě a 18 sedadel v 1. třídě.
Pro běžné cestující přinášejí nové vlaky zvýšení komfortu cestování. Nízkopodlažní jednotky „FINK“ jsou plně klimatizované s panoramatickými okny, audiovizuálním informačním systémem a WC s uzavřeným systémem, což znamená velký pokrok ve srovnání s původními vozy z šedesátých let.
Od června 2012 jsou jednotky „FINK“ v provozu na tratích ZB – tedy z Luzernu do Engelbergu a Interlakenu. Zprvu budou vlaky obsluhovány jednou jednotkou ABeh 160, později budou v dopravních špičkách řazeny ve vícečlenném řízení se sedmivozovými soupravami ABeh 150. Také další objednané vlaky ABeh 150 už mají název: „ADLER“ (v překladu orel) aneb Alpiner, Dynamischer, Leiser, Eleganter Reisezug (alpský, dynamický, tichý, elegantní osobní vlak). Pojmenovávat vlaky podle ptáků má u ZB tradici, protože také soupravy ABe 130 mají název „SPATZ“ (v překladu vrabec) aneb Schmalspur Panorama-Triebzug (úzkorozchodný panoramatický vlak).
Horní fotografie jednotky ABeh 160 001 byla pořízena během zkoušek ve stanici Meiringen 23. dubna 2012. Dolní snímek pořízený 6. července 2012 ve stanici Kaiserstuhl zachytil jednotky „FINK“ ABeh 160 001 a 002 během zkušebních jízd.
Text a horní foto Matthias Haag, dolní foto Luděk Čada

Za „lotyškou“ na „řepařku“
V první polovině července měli milovníci nejen parní trakce a úzkého rozchodu, ale i ostatní zájemci jedinečnou příležitost zažít opravdu nevšední akci. Ve dnech 7. a 8. července proběhly na známé „řepařské drážce“ u Kolína zkušební jízdy znovu zprovozněné lotyšské parní lokomotivy M1-611. Ve spolupráci s firmou Atlas Union provedla její generální opravu kolínská firma SEA CZ, která se specializuje na opravy energetických zařízení a která již vdechla nový život několika parním lokomotivám. Kromě repase původního rámu, parního stroje a části rozvodů a pojezdu byly ostatní části vyrobeny nově, včetně kotle a většiny jeho armatur. Po přibližně devíti měsících trvající opravě byla lokomotiva převezena do Sendražic k provedení zkušebních jízd. Jelikož se při prvních jízdách projevily určité nedostatky, celá akce se pro veřejnost zopakovala ještě o následujícím víkendu, kdy byla lokomotiva plánovaně nasazena na odpolední pravidelné vlaky, provozované na momentálně obnoveném úseku mezi Sendražicemi a Mlýnkem.
Lokomotiva řady M1 je čtyřspřežní tendrová parní lokomotiva o rozchodu 600 mm na mokrou páru s výkonem 75 koní. Jedná se o jednotnou konstrukci lokomotiv pro německé vojenské polní dráhy (tzv. Heersfeldbahnen, HFB), pro než se vžilo pojmenování „brigadelok“. Na jejich výrobě se podílela spousta především německých lokomotivek. V letech 1905 až 1919 jich bylo vyrobeno cca 2500, a tak není divu, že se jich do dnešních dnů dochovalo přibližně 100 kusů. Osud a události obou světových válek je zavály do mnoha zemí celého světa, dokonce až do daleké Afriky a Severní i Jižní Ameriky, kde jsou k vidění dodnes.
Lokomotiva M1-611 byla vyrobena v roce 1916 lokomotivkou Henschel & Sohn v tehdejším Casselu v Německu pod výrobním číslem 14437. Vojenským drahám HFB byla dodána pod označením HF 694 a nasazena pravděpodobně na východní frontě. Po první světové válce připadla spolu s mnoha dalšími „brigadelok“ do parku Lotyšských železnic, kde zároveň obdržela své dosavadní označení řady M1. Nasazena byla na síti bývalých tratí HFB Jēkabpils – Viesīte a Ventspils – Stende. Na počátku 70. let minulého století byla převzata do sbírek Lotyšského etnografického muzea a vzápětí propůjčena jednomu JZD pro zamýšlenou muzejní drážku, ze které nakonec sešlo. Následujících 30 let zde pak prostála schovaná v kůlně, aby byl v roce 2003 její vrak odvezen do muzea ve Ventspilsu na západním pobřeží Lotyšska. Zde bylo uvažováno o jejím zprovoznění a nasazení na místní muzejní dráze. A právě do Ventspilsu by se měla opravená lokomotiva z Kolína vrátit.
V Lotyšsku je do dnešních dnů dochováno ještě dalších pět exemplářů těchto lokomotiv, které jsou zároveň památkou na rozsáhlou lotyšskou síť tratí o rozchodu 600 mm, jejichž existence je úzce spjata se zmíněnými Heersfeldbahnen. Na muzejní trati ve Ventspilsu se nachází provozuschopná M1-631II. Rižské železniční muzeum ve svých útrobách schovává citlivě renovovanou M1-657 a místní etnografické muzeum vlastní navíc neprovozní M1-628. Na volné ploše expozice muzea v obci Viesīte na jihu Lotyšska je na zbytku úzkorozchodného nádraží dochována neprovozní lokomotiva M1-635. V zemědělském muzeum v Talsi, asi 30 kilometrů východně od Ventspilsu, se nachází lokomotiva M1-629 s několika vozy na pomníku stylizovaném do vlaku.
Na horní fotografii z neděle 8. 7. je lokomotiva M1-611 zachycena v sendražické výtopně během příprav před vyjetím na trať. Fotografie uprostřed ze stejného dne dokumentuje lokomotivu M1-611 jak proplétá kukuřičnými lány mezi výhybnami Černý Most a Výrovna v čele svého druhého (a toho dne i posledního) vlaku. Na dolní fotografii, pořízené 13. října 2010 ve stísněných prostorách vnitřní expozice rižského železničního muzea je zachycena lokomotiva M1-657.
Text a foto Michal Kozuk

Denní osobní vlaky přes Tarvisio opět jezdí
Železniční trať zvaná Pontebbana je 89 kilometrů dlouhá trať spojující italské Udine s pohraniční stanicí Tarvisio Boscoverde, odkud dále pokračuje železnice do 29 kilometrů vzdáleného Villachu. Jedná se o dvoukolejnou elektrizovanou trať, která je od roku 2000 vedená v nové trase, která nahradila původní trať z 19. století.
Po zprovoznění novostavby bylo na trati vedeno několik párů dálkových vlaků v denní i noční době, ale jejich počet se postupně snížil až na nynější pouhé dva páry nočních vlaků. V regionální dopravě pak byly v provozu pouze vnitroitalské vlaky z Udine do Carnie, z nichž některé pokračovaly až do Tarvisia Boscoverde. Rakouské regionální vlaky pak do Tarvisia přestaly zajíždět v roce 2001, denní dálkové vlaky pak byly od roku 2009 nahrazeny autobusy ÖBB.
Situace se změnila od 11. června 2012, kdy se v pohraničním úseku po třech letech opět objevily osobní vlaky v denní době. Na jejich provozování se podílí ÖBB a italský operátor Società Ferrovie Udine Cividale (FUC). Zatím jsou takto vedeny pouze dva páry vlaků, které spojují stanice Villach Hbf. a Udine. Vlaky jsou sestaveny ze tří osobních vozů ÖBB: dvou druhé třídy a jednoho zavazadlového určeného především pro přepravu jízdních kol. Právě cyklisté a pěší turisté jsou cílovou skupinou tohoto vlaku, který obsluhuje turisticky atraktivní oblast Karnských Alp.
V čele vlaku jsou pak k vidění lokomotivy typu Siemens ES64U4 společnosti FUC. Ty byly v počtu dvou kusů objednány původně pro nákladní dopravu, ale jedna z nich je nyní nasazena na uvedené osobní vlaky. Jedná se o stroje označené 190 301 a 190 302, které byly společnosti FUC dodány v lednu, resp. dubnu 2011. Jedna z těchto lokomotiv - 190 302 - je zachycena 27. července 2012 v pohraničním traťovém úseku Thörl-Maglern - Tarvisio Boscoverde s vlakem č. 1571 Villach Hbf. - Udine.
Text Petr Štefek, foto Kajetan Steiner

 
<<<    2011    Leden  Únor  Březen  Duben  Květen  Červen  Červenec  Srpen  Září  Říjen  Listopad  Prosinec     2013    >>>
© SPŽ 2012